Epocha 7/2007 - Krása, která strašně bolí! - Předplatné časopisů

Epocha 7/2007 - Krása, která strašně bolí! (31. 3. 2007)

Přečtěte si identický článek ze sedmého vydání časopisu Epocha. Téma zní: Krása, která strašně bolí!

Článek byl převzat z webových stránek časopisu Epocha

Extrémní zdobení těla může skončit smrtí!

Pro krásu se musí něco vytrpět. To zná nejedna žena – stačí připomenout propichování ušních lalůčků, depilaci voskem nebo tetování. Jenže také platí: jiný kraj, jiný mrav. Některé primitivnější kmeny, které stále žijí v odlehlých koutech naší planety, si krásu lidského těla představují trochu jinak a při jeho zdobení skutečně teče krev!

Vydejte se společně s EPOCHOU po stopách bolestivého zdobení těla do všech koutů světa.

Rty až pod bradu
Ozdoba: keramické talířky ve spodních rtech
Kde: Etiopie, Afrika
Kdo: kmen Mursiů

V odlehlém koutu Etiopie žije 6000 až 10 000 lidí kmene Mursiů, jehož ženy se zdobí keramickými talířky z pálené terakotové hlíny. Talířky rozmanitých tvarů i barev si přitom vkládají do spodního rtu, případně do ušních lalůčků. Ušní lalůčky si jimi zdobí i zdejší muži. Talířky ve rtech jsou však jen výsadou žen, které jimi signalizují svou sexuální vyspělost a později spokojenost v manželství. Dívky se jimi pyšní zhruba od věku 13 let a největší talířky, někdy o průměru až 15 centimetrů, mívají v době, kdy jsou na vdávání, tedy kolem 16. roku života. Ret se ženám rozřízne a postupně se roztahuje stále většími talířky. Aby talířek správně držel, musí se dívce ještě vyrazit dva až čtyři zuby ze spodní čelisti. Takže s jeho zavedením je spojené nejedno utrpení. Větší a těžší talířky se také musí podpírat volnou rukou. S talířky ve rtu se dá jíst i mluvit, ženy si je ovšem na takové aktivity obvykle vyndávají. Po vyjmutí talířku visí roztažený ret ženě v některých případech až pod bradu. Pokud ženě zemře manžel, na znamení smutku si sama ret prořízne tak, aby se už talířkem nikdy nemohla zdobit.

Žirafí ženy
Ozdoba: mosazné spirály na krku
Kde: Barma, Thajsko, Asie
Kdo: kmen Padaungů

Jedním z největších turistických lákadel v Barmě jsou ženy kmene Padaungů. Zapomeňte však na sexuální turistiku, jíž je tento kout světa také vyhlášený. Zdejší ženy zaujaly západní svět svými žirafími krky. Ty se jim uměle prodlužují ještě před začátkem puberty prostřednictvím mosazných spirál, které se postupně skládají na sebe. První kruh dostává dívka na krk už v pěti letech. S věkem se jejich počet zvyšuje. Není výjimkou, že jich žena má více než 20 a jejich celková váha dosahuje zhruba pěti kilogramů. Názory na původ netradičního a často bolestivého zdobení se dnes liší. Uvádí se, že mosazné kruhy mají ženu chránit před útokem tygra nebo ji udělat neatraktivní pro ostatní kmeny a zabránit tak jejímu prodání do otroctví. Stará legenda pak vypráví o krásné sani s dlouhým krkem, kterou oplodnil vítr. Z jejich spojení se narodil lid Padaungů a ženy dnes mají dlouhé krky na počest oné dračice. Kruhy mají pro Padaungy zvláštní magickou sílu. „Naše babičky nás na ně nechaly sahat jen v případě, že někdo z nás onemocněl. Dotknout se jich mohl člověk místo požehnání před dlouhou cestou,“ píše ve své knize Khoo Thwe z kmene Padaungů. „Kruhy se stávaly jakousi přenosnou domácí svatyní.“ Nejednou si za ně ženy ukrývaly peníze.

Nebezpečí kruhů

Prapůvodně se ovšem kruhy na krku zdobily pouze dívky narozené každou středu, na kterou vyšel úplněk. Dnes se jimi krášlí všechny. Mohou pociťovat jisté nepříjemnosti, jak se jim ušní lalůčky vzdalují od klíční kosti, a to až o 25 centimetrů, tedy o dvojnásobnou délku, než je obvyklý průměr. Jednotlivé části spirály se nahrazují delšími, jejichž mosaz svou vahou tlačí na klíční kost a stlačuje žebra. Právě v tom spočívá záhada žirafích krků. Samotný dlouhý krk je spíše iluzí, protože krční obratle se samy od sebe neprodlužují. To, co za iluzí žirafího krku vězí, je opticky nápadná klesající klíční kost.

Největší nebezpečí takto ozdobeným ženám hrozí v případě, že jim jsou z nějakého důvodu kruhy z krku sejmuty. V takové situaci se zvyšuje riziko jejich zadušení, protože příliš slabé svaly na krku nedokážou podpírat těžkou hlavu. Naštěstí kruhy se z ženských krků dnes snímají jen zřídka a vždy jde o dlouhodobý proces. V minulosti se však údajně náhlé sejmutí kruhů používalo jako trest pro nevěrné manželky. Dnes si ženy Padaungů kruhy snímají jednoduše proto, že i do Barmy dorazily výstřelky moderní civilizace. Deformované kosti se však už jen zřídka vracejí do normálu. Jiné ženy si kruhy nechávají, protože pod nimi často skrývají znetvořený krk. Kruhy jim nejednou způsobují modřiny a krk, potažmo klíční kosti, kvůli dlouhodobému působení mosazi nabývají nezvyklé barvy.

Ostrá bolest
Ozdoba: jizvy na různých částech těla
Kde: Papua Nová Guinea
Kdo: kmeny od řeky Sepik

Kmeny žijící při toku jedné z největších řek Papuy Nové Guiney si za účelem zdobení způsobují ukrutnou bolest. Tělo každého dospělého muže zde musí při iniciačním rituálu, zasvěcení, projít „zjizvením“. Při něm mu po těle členové jeho kmene vytvářejí jizvy, které mají připomínat krokodýlí kůži. Zdejší lidé údajně věří, že tak z těla chlapce odstraňují poslední zbytky krve, které na něm zanechala jeho matka, když ho přiváděla na svět. Odstraněním imaginárních krůpějí krve se teprve z chlapce stává muž. Takové zdobení má pro lidi s tmavší barvou pleti větší význam než třeba tetování, které u černochů není dostatečně nápadné. Kromě Nové Guiney se pak proto s podobnými zvyklostmi můžeme setkat zejména v západní Africe. V některých kmenech není jizvení pouze doménou mužů, ale „zdobí“ se jím ženy, které tak dávají najevo svou dospělost a schopnost rodit potomky. V některých kulturách se do jizev přidávají barviva, jindy popel nebo jíl.

Šišatá hlava
Ozdoba: umělá deformace lebky
Kde: Amerika
Kdo: některé indiánské kmeny

Dnes již tato „móda“ patří k těm skutečně nejvzácnějším, ale dříve se jí dařilo mezi primitivními národy úplně na všech kontinentech. Archeologické nálezy v irácké jeskyni Shanidar ukazují, že lebku si deformovali již Neandrtálci kolem 45 000 let před Kristem. Tvarováním lidské hlavy do klínu prosluly některé americké indiánské kmeny. Na území Evropy pak nejčastěji převládal zájem o kulatý tvar hlavy, případně se v některých aristokratických rodech zvýrazňovala část temene. Se záměrnou deformací lebky se začínalo krátce po narození dítěte a pokračovalo se v ní po několik následujících let, dokud hlava nedosáhla požadovaného tvaru. Indiáni například k lebeční deformaci používali dřevěné desky, které postupně přitahovali stále pevněji k sobě. Důvody, proč lidé v minulosti přistupovali k této extrémní formě zdobení, jsou různé. Existují hypotézy, že se jím vyjadřovala příslušnost k určitému kmeni, případně se jím signalizovalo společenské postavení.

Popelčin střevíček
Ozdoba: miniaturní nožka
Kde: Čína
Kdo: společensky významnější ženy

V 10. století našeho letopočtu se v Číně rozvinula nebezpečná móda, v jejímž rámci byla žádanější žena s co možná nejmenším chodidlem. Nohy se dívkám deformovaly od dětství a tyto praktiky zakázal až zákon z roku 1911. Přesto ještě v roce 1997 americká studie prokázala několik šokujících údajů. Z náhodně vybraných 193 žen v ulicích Pekingu mělo hned 56 procent uměle deformovanou nohu. Jednalo se o ženy starší 70 let. Tyto zástupkyně něžného pohlaví byly mnohem náchylnější k pádu než jejich nezmrzačené vrstevnice. 43 procentům z nich činilo problém vstát ze židle, aniž by je přitom někdo přidržoval. „Rovněž jsme zjistili, že ženám s ovázanýma nohama dělá potíž dřepnout si, což je činnost potřebná k učinění toalety a dalším denním činnostem v Číně,“ uvádí lékař Steven R. Cummings ze San Francisca. Ženy se zmrzačenýma nohama mají o 5,1 procent řidší pánevní kosti než ostatní, čímž se zvyšuje pravděpodobnost jejich zlomenin, stejně jako poškození páteře.

Vana plná slz

V Číně v minulosti platilo, že čím má žena menší nohu, tím je žádanější a má pro manžela vyšší cenu. Mrzačení nohou rozmanitými obvazy často znemožnilo mladým dívkám téměř veškerý pohyb, takže jejich nastávající musel být natolik movitý, aby jeho žena nemusela učinit jediný krok. Na druhou stranu tak nemohla utéct před manželem, který by ji chtěl ztrestat. S obvazováním nohou se u dívek začínalo v raném věku. Zhruba ve třech letech byly dívce kromě palce zlomeny všechny prsty na noze a velmi pevně svázány stuhami po vzoru císařských konkubín tak, aby chodidla nedosahovala délky větší než deset centimetrů. Původně bylo obvazování nohou doménou bohatých vrstev, později k němu přistupovali chudí, kteří doufali, že se tak jejich dcery snáze provdají do vyšší společenské třídy. Realita však byla krutá a jen málokteré ženě se to podařilo. Čím byla rodina chudší a dívka musela pomáhat v domácnosti, tím později se se zmenšováním její nohy začalo, a tím byla bolest větší. V Číně se ne nadarmo říká, že „každý pár malých nohou stojí celou vanu slz“. Středoevropan si ale jen stěží dokáže představit bolest, jakou dívky musely podstupovat. Samotným svazováním to totiž teprve jen začínalo. Nehty na zmrzačených prstech pevně přitažených k chodidlům se musely pravidelně stříhat, aby se náhodou nestalo, že by prorostly k nártu. Celá procedura zmenšování nohy trvala přibližně dva roky.

Uši až na zem
Ozdoba: zvětšené ušní lalůčky, rozmanitě zdobené
Kde: Brazílie
Kdo: lid Canela

Lidé Canela, žijící na území dnešní Brazílie, si zdobí svá těla, aby se od sebe odlišili na základě pohlaví i společenského postavení. To má ovšem větší význam pro mužskou část populace. Než však muž může pomýšlet na zdobení vůdce nebo jinak významně postaveného člena své skupiny, musí se nejprve stát z chlapce mužem. Krok k dospělosti provází speciální obřad, kdy je mladíkovi před domem jeho matky propíchnut ušní lalůček. Do rány se vkládají rozmanité dřevěné ozdoby, které lalůček protahují. Chlapec při zákroku nesmí projevit jedinou známku bolesti či strachu. Na druhou stranu, kdo by se nebál, když „ušní specialista“ zákrok neprovádí drobnou jehličkou, ale ševcovským šídlem. Lidé Canela věří, že chlapec s rozšířenými ušními lalůčky je mnohem pozornější k moudrostem, které mu předávají starší a zkušenější muži. Čím má muž disky v uších větší, tím je také atraktivnější pro ženy. Brazilsko-německý etnolog Curt Nimuendajú, který se lidem Canela zabýval na počátku 20. století, zaznamenal vyprávění o mladém hrdinovi, jenž „vlastnil tak velké ušní disky, že si je mohl klidně vyndat a sednout si na ně jako na stoličku“. Disky v uších mužů Canela trochu připomínají zdobení afrických Mursiů. Jejich ušní ozdoby se však liší použitým materiálem a tvarem ozdob. Ovšem lid Canela rozhodně není prvním národem na latinskoamerickém kontinentě, který se uši takto vylepšuje. Dávno před nimi si uši závažím vytahovali Inkové. Ti si je pak zdobili zlatými kotouči, které signalizovaly jejich sociální postavení. Protažené uši se staly znakem incké aristokracie. Peruánci těmto lidem také proto říkali „hatunrincriyoc“, doslova „Velké uši“.

Ilona Kučerová

Nebezpečné korzety

Řeklo by se, že drastické způsoby zdobení lidského těla jsou příznačné pouze pro primitivní národy. Opak je však pravdou. Připomeňme módu korzetů, která postihla Evropu v polovině 16. století a prakticky trvá až dodnes. Korzety v minulosti nejčastěji tvarovaly lidské tělo po vzoru „přesýpacích hodin“. Výrazně zužovaly pas oproti hrudnímu koši a bokům. Každodenní nošení pevně staženého korzetu se výrazně podepisovalo na tělesné konstrukci ženy a deformovalo především žebra. Pevně stažené korzety dámám znemožňovaly dýchání, což nejednou vedlo k mdlobám. Hrdinky viktoriánských románů tak často neomdlévaly pod pohledem urostlého muže, ale kvůli korzetu. V roce 1874 se lékaři shodli na 97 chorobách, jejichž původ přičítali právě korzetům. Kromě zmiňovaných problémů s dýcháním a krevním oběhem sem patřily stavy hysterie a melancholie, problémy při kojení nebo ohrožení plodu dítěte.

Pozor na podpatky!

Každá žena dnes také dobře zná moc vysokých podpatků, které opticky prodlouží její nohy a dokážou rozvlnit její boky takovým způsobem, který nenechá chladného jediného muže v její blízkosti. Nejenže platí, že čím vyšší podpatky, tím hrozivější pád z vyšší výšky, ale několikacentimetrové podpatky se podepisují i na klenbě chodidla. Stejně nebezpečná je i móda tlustých podrážek, které se chtějí vysokým podpatkům vyrovnat. Takové „botky“ jsou mnohonásobně těžší, ale také narušují stabilitu chůze. V roce 1999 zahynula jistá Japonka na frakturu lebky po pádu z výšek svých nových sandálů.

Moderní piercing a tetování?

Mayové věřili, že jim piercing, propíchnutí jazyka doplněné kovovou ozdobou, umožní komunikovat s jejich předky. Nejednou byl piercing jakousi obětí. V některých kmenech signalizoval sociální postavení, moc a sílu.

Římané tetovali své otroky na znamení jejich nejnižšího společenského statusu. Některé africké kmeny tetovaly dívky a ženy těsně před svatbou nebo po ní. Jiné tetování používaly při bitvě nebo po dosažení vítězství. Některé kmeny věřily, že tetování člověku umožní snadný průchod posmrtným životem. ___________________________________________________________________________ © RF-HOBBY s.r.o.

Článek byl převzat z webových stránek časopisu Epocha