Soutěž o velké srdce 2007! (29. 8. 2007)

Soutěž časopisu Cosmopolitan a Avonu spěje do finále. Od května jste nám posílaly příběhy báječných žen ze svého okolí, které si...

Soutěž Cosmopolitanu a Avonu spěje do finále. Od května jste nám posílaly příběhy báječných žen ze svého okolí, které si naším prostřednictvím přejete ocenit za jejich dobrovolnou práci pro druhé. Díky vám jsme objevili úžasné osobnosti, které dokážou pomoci druhým tam, kde selhává sociální systém. Umějí vymyslet projekty, které zlepšují život ženám a dětem. Spojují ke společnému dílu dohromady lidi, kteří by se jinak nikdy nepotkali. Cosmo porota z vašich tipů vybrala deset finalistek. Vítězku si zvolte vy!

1. místo: 50 000 Kč

titul Velké srdce
kosmetika Avon v hodnotě 5000 Kč

2. místo: 30 000 Kč
kosmetika Avon v hodnotě 3000 Kč

3. místo: 20 000 Kč
kosmetika Avon v hodnotě 2000 Kč

4.–10. místo:
* kosmetika Avon v hodnotě 1000 Kč

+ Cena Cosmopolitanu: luxusní víkend pro dva

Klikněte na jméno finalisty a zobrazí se vám podrobnosti o ní - hlasujte zde.

Hlasovat můžete do 15.10.2007. Váš hlas se započítává pouze jednou.

1. Linda Štegová, Kladno

Stará se o dospělé a děti s tělesným nebo zdravotním postižením, pracuje v chráněném obydlí pro autisty, jezdí na tábory, kde nosí dívky ve svém věku z vozíku do postele. Stíhá k tomu studovat vysokou školu, překládat francouzskou surrealistickou filozofii a dělat dýdžejku. Pomáhá svému okolí, aby si víc vážila sebe sama. Spoustu lidí drží nad vodou, i když sama někdy dýchá jen brčkem.

2. Eva Vondráková, Brno

Vede občanské sdružení Na počátku. Provozuje azylový dům se sociálním programem pro těhotné ženy v tíživé životní situaci. Pomáhá jim zvládnout porod a výchovu dětí, ale učí je i hospodařit, šít a další ruční práce. Denně se věnuje sociálně slabším maminkám v nouzi, které se rozhodly pro dítě. K tomu jí pomáhá tým dalších lidí, odborníků i dobrovolníků. Dokáže konkrétně pomoci, ale i psychicky povzbudit.

3. Iva Míková, Veselí nad Lužnicí

Ve svém životě plní několik profesí a poslání najednou a zvládá je s brilantním úsměvem a osobitým nadhledem. Má syna s těžkou formou mozkové obrny, který nyní chodí do běžné základní školy, kde se učí pomocí asistentky. Před sedmi lety ale taková věc zdaleka nebyla samozřejmostí. Proto paní Iva psala projekty, sháněla sponzory a podařilo se jí tak synovi asistentku zajistit. Také musela přesvědčit pedagogy, že i postižené dítě na vozíku může navštěvovat školu spolu se zdravými vrstevníky. Chtěla se o své zkušenosti podělit s ostatními rodiči, kteří řeší podobné problémy, proto se před pěti lety stala spoluzakladatelkou Občanského sdružení volnočasových a terapeutických aktivit, Kaňka o.s. v Táboře, kde mohou rodiče handicapovaných dětí získat potřebné informace. Shání pro sdružení peníze a při volnočasových a sportovně rehabilitačních akcích pracuje i jako asistentka. Díky jejímu skvělému přístupu k životu i k práci může sdružení v současnosti nabídnout podporu a péči více než třem stovkám dětí, z čehož 70 je postižených. První tři roky pracovala zcela bez nároku na mzdu. Pocit uplatnění, pomoc druhým a úsměvy okolí znamenají pro paní Ivu nevyčíslitelnou hodnotu. Okolí ji vnímá jako upřímnou, přátelskou, empatickou kamarádku hýřící optimismem. Přes všechna úskalí, která jí život připravuje, zůstává ženou s velkým srdcem.

4. Gabriela Rajdusová, Orlová-Poruba

Pracuje jako ředitelka Domu armády spásy pro ženy a matky s dětmi. Přes osm let je podporuje v těžkých životních situacích. Navíc je garantem projektu Kerit, který poskytuje ženám pomoc v nesnázích souvisejících s domácím násilím, pomáhá bezdomovcům a týraným lidem. Do své práce vkládá srdce.

5. Petra Kobyláková, Praha

Před šesti lety jí vinou lékařů ochrnula kamarádka a ona jí od té doby neustále pomáhá. Každé Vánoce pro ni organizuje benefice a vymýšlí, jakým způsobem by se daly sehnat peníze. Její motto zní: Nejlepší způsob cesty je pomáhat druhým k vítězství.

6. Zlata Hallerová, Mladé Buky

Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Rumburku. Po škole pracovala v Thomayerově nemocnici v Praze na dětském oddělení hematologie. Zlata miluje děti, a ač pro ni jejich utrpení bylo velice skličující, snažila se jim pobyt v nemocnici co nejvíce zpříjemnit a starala se o ně i ve svém volnu. Pak se vdala do krkonošské vísky Mladé Buky a narodily se jí postupně dvě dcery. Ocitla se ve finanční tísni, protože její manžel se o rodinu přestal starat. Začala tedy shánět zaměstnání. Jako dětská zdravotní sestra nemohla pracovat na směny, neboť dcery byly ještě malé. Napadlo ji, že ve vesnici chybí péče o staré a nemocné lidi. Po delším úmorném snažení přesvědčila starostu, aby jí umožnil zřízení pečovatelské služby. Zlata plně využila svých organizačních schopností. K dispozici měla jen ohromné odhodlání. Svým starým spoluobčanům zařídila donášku obědů, které jim rozvážela na kole. Obstarávala jim léky, píchala předepsané injekce, ovazovala rány, starala se jim o domácnosti. A to vše zvládala sama. O seniory se stará dodnes. Pečovatelská služba funguje již třináctý rok.

7. Martina Hráská, Čelákovice

Spolu s Bibianou Wildnerovou založily v roce 2005 sdružení Dlouhá cesta pro rodiče, kteří přežili své děti. Jim samotným děti sebrala nevyléčitelná nemoc. Sdružení pomáhá rodinám zvládnout stres a zármutek tak, aby nezpůsobil další nešťastné události jako nemoci, úrazy, rozvody, problémy v zaměstnání a obtíže při komunikaci s nejbližším okolím. Setkání je vždy spojené s výměnou zkušeností, meditací, arteterapií a psychologickou konzultací. V současné době se připravuje projekt Barevný anděl. Spočívá v kompletní proměně pokojů dětí, které ztratily své sourozence. Společná práce na renovaci pokoje po odchodu dítěte zbytek rodiny totiž neskutečně stmelí. Jde o krásnou tvůrčí činnost, která po přestálé události blahodárně působí na psychiku dětí i rodičů.

8. Tereza Kvasničková, Kralupy nad Vltavou

Již pět let pomáhá v Humanistickém centru Dialog. K osmnáctinám si přála adoptovat africké dítě na dálku a pak se aktivně zapojila do činnosti hnutí. Má na starosti 150 guinejských dětí. Komunikuje s jejich adoptivními rodiči i se zájemci o adopci. Děti v Guineji navštívila a během pobytu se jim snažila pomoci v tom, co bylo třeba. Například uspořádala sbírku a zajistila lékařskou péči chlapci, který by jinak zemřel. Nyní shání prostředky na vydání kalendáře. Výtěžek z jeho prodeje bude věnován na boj proti malárii.

9. Jana Zrnečková, Pozořice

Poté, co prodělala několikátou rakovinu, rozhodla se využít své špatné zkušenosti k dobrému účelu a stala se koordinátorkou brněnského Mamma Help centra, neziskové společnosti podporující ženy s nádorovým onemocněním prsu. Věnuje se jim i ve svém volnu. Podporuje s vlídností pacientky v nejtěžším stadiu nemoci, kdy si kladou spoustu otázek. Jak nemoc přijmout? Jak zareaguje okolí? A přežiju ji vůbec? Pomáhá ženám, aby se dokázaly s nemocí vyrovnat. Pořádá besedy, výlety do přírody. Setkání, kde si mohou vyzkoušet třeba batikování či malování na hedvábí. Pacientky se scházejí s těmi, které nemoc překonaly. Dokáže jim vykouzlit úsměv na rtech, dává jim chuť do života.

10. Dagmar Machová, Tečovice

Založila středisko rané péče EDUCO ve Zlíně, které se věnuje pomoci rodinám s handicapovanými dětmi. Snaží se tak ulehčit situaci nejen úplným rodinám, ale i osamoceným matkám. Nyní se zaměřuje i na vzdělávací kurzy pro maminky těchto dětí, pořádá například kurz angličtiny nebo práce na počítači. Aktivně shání dobrovolníky, kteří pomáhají s péčí o děti při rodičovských setkáních, kde tatínkové a maminky absolvují různé sebepoznávací či vzdělávací přednášky. Rodiče mají čas chvilku si odpočinout, něco se přiučit a o děti je dobře postaráno. Mohou si hrát jak se svými vrstevníky, tak se staršími dětmi a získávají nové poznatky. Dagmar také poskytuje poradenství pro rodiče v tísni.

Máte svou favoritku, které jste se rozhodli dvát svůj hlas? Hlasujte zde.

Zdroj: cosmopolitan.cz